Startupy všude kolem...

K tomuto článku o startupech mě inspirovalo včerejší zamyšlení Jakuba Macha, které bylo zas inspirováno článkem Robina Raszky z Tapmates.

Žijeme v báječně době, alespoň z pohledu nadšenců do startupu – to slovo na nás mrká snad odevšad, dokonce i u mainstreamovych médií se na ně občas dostane, Lupa zřídila speciální startupovou přílohu. Super, chtělo by se říct mně jako nadšencovi i jako investorovi do startupu. Ale je to všechno opravdu tak skvěle a úžasné, jak to na první pohled vypadá?

Bohužel se zdá, že téma startupů vyvolává ještě pořád velikou míru nepochopení a zmatku – a to přesto, že v Češku je startupů spousta, vznikají startupové inkubátory a akcelerátory, startupové soutěže, skoro každý, kdo prodal internetovou firmu, je investorem do startupu, a to i když prodal „za odvoz“.

Co je a není startup

Problém je podle mého v tom, že drtivá většina lidí, podnikatelů, ale i (skoro)investorů, používá termín startup chybně. Ne každá začínající firma je startupem, stejně jako ne každý startup je začínající firma, i když v tom druhém případě je to obvyklejší. Nicméně, naopak drtivá většina začínajících firem startupy není, alespoň ne v tom slova smyslu, v jakém obvykle vnímají startupy venture kapitalisté a v jakém je toto slovo používáno v tom mnohokrát zmiňovaném údolí v Severní Kalifornii, ve Velké Británii nebo Izraeli.

Pro startup totiž nemá být tím nejtypičtějším znakem, že se jedná o nové založenou firmu, ale že se jedná o firmu, která přichází na trh s velkými plány a ambicemi. Ambicemi přinést na trh něco nového, inovativního, jiného. Ambicemi stát se jedničkou v celosvětovém měřítku. Ambicemi pomoci lidem vyřešit nějaký problém.

Startupy jsou zkrátka mladými společnostmi, které chtějí v jistém smyslu měnit svět – ať už se jedna o svět vyhledávání na Internetu (jako na konci 90. let Google), svět komunikace mezi lidmi pomocí obrázků (jako Piictu) nebo třeba svět jako takový (jako třeba Tesla Motors, která chce zbavit svět závislosti na naftě).

Proto poptávka po investorech

Velké ambice startupů jsou zároveň odpovědí na otázku, proč u všech všudy ti chamtiví a vypočítaví mladíci tolik touží po investorských dolarech (nebo eurech, librách, korunách) – organickým růstem totiž nemůžete naplnit obrovské ambice, s kterými startupy přicházejí, anebo by jim to trvalo výrazně déle, což v podstatě znamená totéž. Hledání investorů je tedy vyústěním touhy dosáhnout něčeho velkého, dovést do finální podoby revoluční produkt, vyřešení problémů, s nimiž si láme hlavu spousta jiných chytrých hlav.

Velmi častým zjednodušením ve „startupových diskusích“ je pak položení rovnítka mezi startup, který nemá příjmový model, a bublinové, vypočítavé chování podle okamžitých trendů. Je pro mě záhadou, že se podobných diskusích málokdo pranýřuje zakladatele Googlu, že neřešili v začátcích business model. Jako negativní příklady, o nichž se ale zpravidla hovoří s jistou dávkou shovívavosti, protože to jsou ty výjimky, které „to dokázaly i přes tuto školáckou chybu“, se zpravidla uvádí Facebook a Twitter.

Samozřejmě, že jako investor se vás na business model zeptám pravděpodobně v prvních 10 minutách a bude mě velmi zajímat co nejdetailnější odpověď, ale zároveň striktně odmítám, že by absence business modelu v začátku mohla být označena za chybu, tečka.

Jsou prostě případy, u kterých ani investoři nepotřebují znát detailní business model nebo dostat obsáhlý business plán. Patří samozřejmě mezi ty případy, u nichž vize a ambice musí mít odpovídající sílu a hlavně entrepreneur (nezlobte se, ale nevystačím s českým „podnikatelem“) musí být tím správným nositelem těchto vizí a ambicí.

Není tomu ani měsíc, co jsem udělal investici do startupu bez business modelu, a rozhodně si nemyslím, že bychom se já nebo podnikatelé chovali vypočítavě nebo bublinovitě, zkrátka jsme se rozhodli, že pokud se firmě povede produkt a technologie za ním, business model se najde snadno.

Český startup je vzácné zboží

Takže, abych se vrátil k otázce startupové doby, ve které žijeme: bohužel, startupy jsou podle mého stále v českých zemích vzácným zbožím a není jich zdaleka tolik, kolik by frekvence používání toho slova naznačovala. Za startupy se považují obecně začínající firmy, což ale bohužel k budování něčeho podobného „Start-up Nation“ v Izraeli prostě nevede. Bohužel si nemohu nevzpomenout na již letitý guest post Romana Staňka na TechCrunchi o cargo kultu.Viz též Martin Malý: Kargokultický web

Závěrem, abych nebyl tak úplně proti všem, musím souhlasit s Robinem i Jakubem, že investorů je u nás pomálu, alespoň takových, za kterými bych sám s nějakým startupem zašel.

Nicméně, berte to ode mě pouze jako konstatování, v žádném případě ne jako výmluvu, proč se do hledání investorů nepouštět, pokud chcete nějaký startup budovat – koneckonců opravdu zajímavé startupy že Střední Evropy už dokázaly, že se investice dá sehnat i ve Velké Británii, Francii nebo Spojených státech. Držme si pěstí, aby investorského kapitálu, stejně jako dobrých startupů, přibývalo, namísto jen diskusí o nich…

Také vřele doporučuji využít možnosti, která se u nás nevyskytuje tak často: na konci října zavítá do Prahy Seedcamp, nedávno vyhlášený nejlepším evropským akcelerátorem, lokálním partnerem je TechSquare.

       

Ještě aby bylo jasno, rozhodně tímto dnešním postem nechci odsuzovat všechny začínající internetové či neinternetové společnosti, které se nevyznačují tou inovativností, ambicemi a drivem, jaké podle mě patří k tomu, co já považuji za pravý „startup“. Je naprosto legitimní založit a provozovat malou firmu, pokud se tím bavím a vydělá mi to tolik, kolik si představuji. Jen to podle mého není startup.

Spíš jsem chtěl, možná i s jistým přeháněním, ukázat, v čem spočívá kouzlo toho startupového ekosystému Silicon Valley, k němuž máme prostě pořád ještě až příliš daleko.