Ondřej Bartoš: naše typická investice je někde pod milion euro



Mohl byste v krátkosti představit fond Credo Stage 1? Proč vznikl, jaké jsou jeho cíle?


Ve venture kapitálu jsem působil již od roku 2004 a na konci roku 2008, když přišla vlna toho, čemu dnes říkáme krize, nálada na trhu, tak se MCI, pro které jsem pracoval, rozhodlo spíše pro utlumení svých aktivit a defenzivní přístup k trhu. Já jsem měl pocit, že je třeba naopak stát aktivnější. Z tohoto rozdílného strategického pohledu na trh venture kapitálu jsem se rozhodl odejít z MCI a založit si vlastní venture firmu. Byl jsem a stále jsem přesvědčen, že je na to dobrý čas, že jsme stále v té early stage, v rané fázi startup prostředí. Neexistuje tu dostatek kapitálu, který by pomohl financovat rozjezd startupů. Zdá se mi, že situace ve střední Evropě je taková, že je tu mnoho projektů, které by si financování zasloužily.

Takže souhrnem: zdálo se mi, že je dobrý čas, že my jsme v dobré pozici a na správném místě. A tak jsem spolu se svými společníky zkusil naraisovat fond, což se za něco přes rok podařilo, a nedávno jsme spustili fond, který by měl mít cílově 20 milionů euro, zatím máme sesbíráno přes 11 milionů euro. Ještě budeme asi tak rok sbírat.  

Fond by měl být zaměřen na fázi firem a projektů, které už mají hotový produkt, ideálně už s ním vstoupili na trh, ale nyní potřebují financování na to, aby s ním region, Evropu nebo celý svět dobyli.

Jak se takový fond raisuje? 

Autor: Ivana Dvorská

Ondřej Bartoš: Obešli jsme kamarády a přesvědčili jsme je, že projekt investičního fondu dává v téhle době smysl.

Teoreticky se raisuje od institucionálních investorů, typickými takovými investory jsou banky nebo penzijní fondy. A nebo od individuálních investorů. My jsme si vybrali druhou cestu, rozhodli jsme se zužitkovat svoji síť kontaktů, kterou jsme si za ta léta vybudovali – já jsem využíval i zkušeností s budováním komunity, které jsem si vytvořil kolem First Tuesday.

Zjednodušeně řečeno jsme tedy obešli kamarády a známé, zkusili jsme je přesvědčit, že projekt dává smysl. Dvaadvacet jsme přesvědčili a posbírali jsme tak jedenáct milionů. Průměrná investice je tedy půl milionu euro, minimální investice je 200 000 euro, zhruba pět milionů Kč.  

Kdo je typický příjemce investice od vás? 

Typickým příjemcem je podnikatel nebo spíše podnikatelský tým, který má plán, produkt a hotovou službu, připravenou alespoň v beta verzi. Produkt či služba řeší existující problém či potřebu na trhu a podnikatel ví, jak potřebu trhu uspokojit, jinými slovy vědí, jak produkt dostat na trh. A co potřebují, jsou peníze, aby produkt na trh dostali. Ideálně mají veliké, mezinárodní, nejlépe pak globální ambice. A pohybují se v technologiích.

Kromě toho se také zaměřujeme na zdraví. K tomu máme dva důvody. Všichni bychom si přáli nejenom vydělat nechutně hodně peněz, ale také pomáhat lidstvu, což se ve zdravotnictví může stát. Druhým důvod: ve střední Evropě je silné podhoubí týkající se zdraví, je tu silná akademická základna okolo zdravotnictví a my máme pocit, že se ve zdravotnictví dá s něčím zajímavým přijít. Chceme se i ve zdravotnictví soustředit na projekty, které mají veliké ambice a přinášejí něco unikátního, inovativního na trh.

Naše investice není určena na otevření zubařské ordinace. S tím by vám standardně měla pomoci banka. 

Naše investice není zamýšlena na otevření zubařské ordinace, to je něco, s čím by snad měla standardně pomoci banka. Chceme se i tady soustředit na nové koncepty, nové technologie. Díváme se na potravinové doplňky, výzkumné a vývojové aktivity. V Česku máme silná vývojová pracoviště v oboru kmenových buněk, v mikrobiologii, je tu pár oblastí, kde se rodí zajímavé věci a my se budeme snažit se s takovými pracovišti mluvit a učit se, co dává smysl a kde bychom mohli objevit něco, co prorazí na globálním trhu.

Otevřeně říkám, že ve zdravotnictví budeme pomalí a obezřetní, protože tady ještě nemáme takové znalosti a orientaci, jaké by byly potřeba. Mezi našimi prvními investicemi  nebude nic ze zdravotnictví, ale láká nás to a za dva, tři roky… 

Naše investice začíná na 200 tisíc euro a chceme jít až do 2 milionů euro, typická investice bude někde pod milionem euro.   

Naše typická investice bude do milionu euro, jít chceme až na dva miliony. 

Co tedy bude nebo je vaše první investice? 

Udělali jsme jednu „předfondovou“ investici, to je bankbook.cz  - tu zamýšlíme překlopit do fondu. Je to online tržiště s depozity. Z jedné strany na něj mají přicházet lidé nebo firmy, kteří si chtějí uložit peníze, z druhé strany banky nebo instituce, které jim nabídnou nejlepší zhodnocení úložek. To jsme udělali v květnu, projekt byl spuštěn v září. To bych označil za naši první investici.  

Další investici bychom rádi udělali do konce roku, ale na 100% to zatím slíbit nemůžu a ani prozradit, o co půjde, ale bude to s největší pravděpodobností internetová záležitost.  

Co považujete za největší problémy nebo chyby, které dělají začínající podnikatelé, když jdou jednat o investici? Jaký je „průměrný český startupista“? 


Co považuji za chybu: mnoho českých startupistů je přesvědčeno, že nejdůležitější je produkt. Přicházejí přesvědčit investora o tom, že jejich produkt je úžasný, skvělý, má báječné fíčury a je lepší než konkurenční produkty. Už si tolik neuvědomují, že je nutné podívat se také na potřeby trhu, tedy na to, jestli něco takového někdo chce. A jen málokdy si uvědomují, že investice venture kapitálu je investice do lidí. Snaží se nás přesvědčit o tom, že jejich produkt je skvělý, ale přitom by se měli snažit nás přesvědčit o tom, že oni jako lidé, jako tým, jsou schopni zaplnit nějakou potřebu trhu a že vědí, jaký produkt a jak na trh přinést. 



Chybou je často nedostatek ambicí. Lidé nemají žádné velké cíle…

Daleko relevantnější je v prezentaci začít potřebou trhu, tím, jaká je díra na trhu nebo tím, jak kompetentní je tým. Rozhodně nás to zaujme více, než popis technologie a produktu, to je uspávající a vidíme to téměř pokaždé. 


Další častou chybou zejména v Česku, ne tak už ve zbytku střední Evropy, je nedostatek ambicí. Vidíme lidi a projekty, které si nekladou žádné větší cíle. Abych uvedl příklad: vynořila se tu spousta klonů Groupon.com a pro mě je to ilustrace toho, jak málo jsou jejich zakladatelé ambiciozní. Dělat padesátý klon grouponu není nic ambiciózního. Ničím trh nepřekvapíš, potřeba na trhu už neexistuje, saturuje ji dostatečně tvých 49 konkurentů. Je to prostě a jen další trafika, kterou můžeš dělat lépe nebo hůře než konkurence. Není to průlomová věc. Strašně rádi bychom viděli nové přístupy, nové produkty, nové řešení něčeho, co trh pálí.  

Já mám strašně rád projekty, které vzniknou tak, že podnikatel řeší potřebu, kterou sám má. Nebyl schopen něco najít na trhu, tak sedne a udělá to. Takhle vznikají logické projekty. A když zjistí, že je dostatečná masa lidí, kteří mají ten samý problém, tak má masu pro výborný business.  

Co je příští velká věc v internetovém businessu?

Já neřeknu konkrétní nápad, ale vidím, že kupříkladu v oblasti bezpečnosti počítačů je toho hodně k vyřešení. Vidím, že emailový klient stále není perfektní, mám latentní potřebu to řešit jinak, ale nevím, jak konkrétně. Třeba mi v našem regionu chybí iTunes, možnost dostat se k hudbě a filmům legálně.  

České startupy jsou příliš českocentrické. Asi tu hraje roli fenomén Seznamu, udělal z Internetu lokální záležitost.


Jak se liší české startup prostředí od zbytku Evropy nebo dokonce od USA?



Česká startup scéna je příliš lokální, českocentrická a i oproti Polsku nebo Rumunsku je příliš zaměřená na produkt. České startupy jsou jen české. Proč, to nevím – jestli v tom hraje roli fenomén Seznamu, který udělal z internetu lokální záležitost, nebo je to způsobené dlouhým obdobím komunismu, to nevím. Ale zdá se mi, že to tak je. Musím říct, že třeba Rumuni nás zatím dost ve startupech porážejí. 

Je nějaký český startup, který se zálibou sledujete a třeba je vám líto, že jste do něj neinvestovali?



Tak samozřejmě GoodData Romana Staňka, do něho jsem neinvestoval, i když jsem s Romanem mluvil v době, kdy sháněl peníze, nicméně on nechtěl lokální peníze, ale americké. Ale se zájmem je dále sleduji a držím jim pěsti, protože každý úspěch alespoň částečně zrozený v našem regionu je pro mě i pro ekosystém tady velmi pozitivní. 


Se zájmem sleduji Jana Vaňharu a jeho Shipito v Americe. Investoval jsem do podobného projektu, ShopGuru, tomu se ale zdaleka tak dobře nedaří. Myslím, že na tomhle příkladu se dá dobře ilustrovat to, že nejde o produkt, nápad, ale jde o exekuci a o lidi. Zřejmě John Vaňhara dělá všechno lépe než Pavel Kotyza v Shopguru.   

Ostatně, to je závěr z investičního televizního pořadu Den D – většina projektů z něj vzešlá skomírá. Lidi tam přicházeli nedobře připraveni na to, že budou podnikat, že budou  mít investora. Vysloveně mě zklamalo ShopGuru, v tomto případě jsem myslel, že se tu dá vybudovat něco hodně zajímavého.

Potěšil mě paradoxně jediný distribuční projekt, do kterého jsem kdy investoval – distribuce zdravotních židlí Spinalis.  

Na závěr bych vzpomenul definici startupu, která mě nejvíce oslovila a jejímž autorem je Mark Randall z Adobe:  Startup je flexibilní organizace, která má za cíl přivést na trh nový produkt nebo službu, který je unikátní nebo inovativní. 

A to je to, co my chceme, nehledáme dalšího zubaře, ten by si měl zajít do banky, hledáme něco inovativního, co slibuje nadstandardní růst a také profit, který nám umožní zaplatit náklady s takovou investicí.  

Děkuji za rozhovor.